Možnosti, jak finalizovat celoroční úsilí chovatele a jeho rodiny, jsou klíčovou otázkou, zda se do chovu dorperů dát a zda a jak jej rozvíjet. Chov domácích zvířat se zpravidla neopírá pouze o ekonomické možnosti. Je v tom i kus srdce, citu pro chov zvířat a záliba v chovatelském životním stylu, nicméně pokud chovatel pracuje koncepčně, potřebuje si formulovat cíle svého chovu a subjektivní i objektivní důvody, proč to všechno dělá a dobrá představa o ekonomické stránce věci je pro takovou rozvahu jedním z velice důležitých bodů.
Finalizace chovu ovcí dorper má dva základní velmi odlišné výstupy – prodej plemenných zvířat a prodej jatečných zvířat a masných produktů. Chovatelská praxe ukazuje, že zejména kombinace plemenné a užitkové produkce přináší ideální výsledky.
Hospodářský výsledek pak zahrnuje příjmy jak z prodeje plemenných jedinců tak z prodeje jatečně zpracovaných kusů vyřazených v rámci selekce a obnovy stáda. Společně s příjmy z dotačních programů se hospodář dopočítává celkové částky, která nejen pokrývá náklady spojené s počáteční investicí a provozem chovu, ale generuje i kladný rozdíl mezi příjmy a náklady.
Jako v téměř každé výrobě i zde platí, že ve větším objemu a s větším stádem chov dosahuje nižších provozních nákladů na jednotlivý kus a tím lepší hospodářský výsledek.
Produkce a prodej plemenných zvířat
1.1. Prodej v ČR
Zájem o chov dorperů v Čechách již dvanáctým rokem neopadává, ale naopak stoupá. Ukázkou je množství telefonátů a e-mailů poptávajících zvířata na prodej.
Představy zájemců o dostupnosti zvířat, ceně a vůbec o tom, co chov celkově obnáší, jsou často odtržené od reality, ale je možné konstatovat, že se daří v rámci ČR odbytovat všechna volná plemenná i užitková zvířata dobře.
Oproti exportu, v ČR je zájem zpravidla o menší chovné celky. Druhým rozdílem větších exportních zakázek a drobnějších domácích prodejů je smysluplné a efektivní informování zájemců o specifikách jak nákupu tak chovu dorperů.
Je totiž spíše pravidlem, že :
- někteří zájemci se domnívají, že stačí pořídit levná tzv. užitková zvířata v pevné víře, že z nich si vychovají základ plemenného chovu
- zájemcům splývají instituce plemenné knihy DACZ a centrální evidence ČMSCH
- zájemci se neseznamují předem s informacemi na webu DACZ nebo jim nerozumí
- obecné povědomí o nákladech a cenách plemene je silně ovlivňováno inzeráty na prodej kříženců a zvířat bezu POP
Zároveň ale platí, že uplatnění plemenných zvířat u chovatelů v tuzemsku je technicky nejjednodušší způsob prodeje. Kromě vystavení faktury či jiného účetního dokladu obnáší jen pořízení zootechnického certifikátu, případně potvrzení o původu – oboje u DACZ.
Aktuální tuzemská cena za plemennou jehnici se pohybuje kolem 15.000,- bez DPH. Reflektuje to celkem přesně evropský standard, kde je to v průměru 600 EUR. Cena plemenných zvířat tedy stále roste.
1.2. Vývoz v rámci EU a do třetích zemí
Při prodeji do zahraničí je oproti prodeji v ČR navíc kromě zootechnického certifikátu a potvrzení o původu doložit potvrzení veterinární správy o zdravotním stavu zvířat.
V rámci EU jde o vystavení dokladu TRACES, kterým se transport zvířat dostává do celoevropského systému, sledovaného veterinárními správami v zemi odeslání i v zemi určení zásilky. Některé státy EU vyžadují u plemenných beranů krevní test na brucellu ovis(infekční epidemititidu) a státní veterinář, který TRACES vystavuje, pak požaduje nejen potvrzení o zdravotním stavu převážených zvířat od terénního veterináře, ale i protokol z vyšetření na toto jedno onemocnění. Žádné jiné testy a zkoušky v EU již potřeba nejsou.
Transport v rámci EU může zajišťovat pouze řidič a dopravní prostředek s licencí k transportu zvířat, jehož číslo je registrováno v systému TRACES.
Naložit a odvézt zvíře za hranice bez dokladu TRACES od státní veteriny a bez licence k převozu zvířat nelze.
V rámci exportu do třetích zemí, kde máme především zkušenosti s většími zásilkami do různých bývalých sovětských republik (Uzbekistán, Armenie, Bělorusko, Ukrajina a před válkou též Rusko) je související agenda mnohem náročnější a to zejména v oblasti veterinárních podmínek, které má každá země jiné. Chovatel – dovozce do dané země si musí tyto podmínky předem zjistit v aktuálním znění a kontaktovat s tímto záměrem svoji veterinární správu. Dané podmínky se potom odesílatel snaží splnit. Především zajistit karanténu zvířat při dodržení specifických podmínek, do kterých patří nejen izolace a pravidelná péče a kontrola, ale v řadě případů i osobní návštěva veterinárního inspektora dané země… Už to dává tušit, že jde o věc dlouhodobou a relativně složitou. Seznamy nemocí, na které se při vývozu do třetích zemí dělají krevní testy, čítají řadu položek, zpravidla deset až patnáct a laboratorní výkony nejsou rozhodně levná záležitost.
Kromě veterinárních podmínek export obnáší také spediční a celní služby, které je třeba organizovat a koordinovat. Zatím od nás ještě žádný export neodjel v plánovaný čas, vždy si úřady protistrany vyžádaly další a další doklady a potvrzení a každý transport, který nakonec dorazí v pořádku k příjemci je předmětem velkých oslav a úlevy na naší straně.
Přestože export není technicky jednoduchý, oproti prodeji v ČR je výhodný ve následujících bodech:
- jednorázový odbyt většího množství zvířat
- možnost uplatnění nejen elitních, ale i průměrných jedinců v rámci většího lotu
- návrat větší finanční částky k pokrytí provozních i investičních nákladů
- platba celé zásilky a souvisejících nákladů před odesláním zvířat
- žádné diskuse o ceně, kupující znají světové standardy a jsou zpravidla nadšení, že se zvířata podařilo sehnat
O prodeji plemenných jedinců závěrem
Plemeno dorper je velice žádané. Je určitě správné, žádoucí a technicky snadné prodávat zvířata v ČR, ponechávat kvalitní plemenný materiál v tuzemsku a populaci tak správně rozvíjet. Pokud se však prodej v ČT však z nějakého důvodu nepodaří a chovatel nevyužije možnosti rozšířit vlastní základní stádo, je výhodné podstoupit obstrukce spojené s exportem do EU nebo i do třetích zemí.
Alespoň jedna společná exportní příležitost, organizovaná DACZ, je k dispozici každý rok, ale je připravena tak, aby k ní nemuselo dojít v případě, že se nenajde dostatek zvířat k ekonomicky únosnému podílu nákladů na odbavení jednoho kusu.
Prodej jatečných zvířat a produktů
2.1. Prodej živých jatečních zvířat
Expedice čistokrevných kusů určených na porážku je u plemene dorper prozatím marginální disciplína. Nejčastěji se zvířata, selektovaná jakožto jatečná, uplatňují při pořizování masa pro vlastní spotřebu chovatele. Odbytování většího množství kusů na porážku se v ČR věnuje několik dopravců, ale u chovatelů čistokrevných dorperů zatím nenacházíme nikoho, kdo by se přímo na produkci většího množství jatečných kusů orientoval. Dodavateli těchto společností jsou spíše chovatelé užitkových kříženců, u kterých nacházejí uplatnění hlavně naši plemenní berani.
2.2. Prodej masa a výrobků
Odbytování jehněčího a skopového masa v menším a hlavně nepravidelném množství v ČR funguje. Ve větší míře zpravidla v předvelikonočním období v malé míře dle možností a potřeb po zbytek roku. 99% produkce se odbývá ve formě jatečně opracovaných skopových či jehněčích trupů, které se prodávají jako celek přímo spotřebitelům nebo řezníkům, kteří mohou trupy oficiálně porcovat a prodávat za různé ceny různě hodnotné části.
2.3. Kooperace s regionálními, malými jatkami a výrobnami
Porážka pro jiné než soukromé účely chovatele musí proběhnout na jatkách, což chovatel může v případě kontroly doložit fakturou. Velká jatka zpravidla ovce a jehňata neporáží, ale dobrou zkušenost máme u lokálních, menších či docela malých provozoven, kde je standardem šetrný a vlídný přístup ke zvířatům i chovatelům. Takto zaměřené podniky nemají problém se zpracováním menšího množství nejen zvířata, ale případně i masa při bourání do vakuovaných balíčků nebo při výrobě klobás. Lokální jatka, která maso i prodávají, dokáží část chovatelské produkce nejen zpracovat, ale i vykoupit a prodat. Zároveň vítají pro prodej příjemný lokální původ a příběh svého zboží a ochotně uvádějí informace o chovu, ze kterého maso pochází.
Závěrem:
Za zcela nejdůležitější informaci považuji fakt, že odbyt a uplatnění zvířat plemene dorper všech kategorií není v současné době stále žádný problém a tento stav zřejmě ještě nějaký čas potrvá.
Přesto DACZ pro chovatele rekapituluje odbytové možnosti, o kterých jsme si zde v krátkosti něco pověděli. Každá z těchto možností je samostatnou disciplínou a je možné ji rozvíjet a ovládat tak, aby chovateli dobře sloužila i v budoucnu, kdy se plemeno dorper i v Čechách a okolí stane především synonymem pro skvělé jehněčí a skopové maso a přestane být hlavně plemenářským artiklem. Je třeba vědět, že DACZ v tom může chovatelům hodně pomáhat, ale že podstatný díl práce zůstává na straně chovatelů. Hlavně správná jednotlivá chovatelská rozhodnutí ovlivňují kvalitu populace a celkovou reputaci dorperů na trhu.